 |
| Autorem obálky českého vydání je Nikkarin. |
Příběh jako cenný dar
Kniha: Dárce
Autor: Lois Lowry
Nakladatelství: Argo 2008
Překlad: Dominika Křesťanová
Počet stran: 208
„Učíme se prostřednictvím příběhů.“ Někde jsem nedávno tuto
větu zaslechla a pořád se mi vrací. Už jako dítě jsem si představovala, jaké to
asi je, když je člověk slepý, hluchý, chromý. Dnes k tomuto výčtu přidávám
další handicap. Být bez minulosti. Ochuzen o příběhy. Knihy. Barvy. Lásku...
Výměnou za bezpečí a jistotu. Snesla bych možná ztrátu jakéhokoliv smyslu. Ale
Jonasův svět, to je pro mě pravá noční můra.
Ideální společnost, myšlenka, kterou se zabývali
už antičtí filosofové. Lidstvo podniklo mnoho pokusů, jak uspořádat a řídit
společnost, a mnohdy to byly pokusy dost odvážné i bizarní. Sama Lowryová
vzpomíná na doby, kdy jako malá plachá Američanka vstřebávala uspěchaný, rušný
japonský mikrosvět, do nějž byla vržena. Takové první velké „Jinde“, které
předurčilo myšlenkové směřování směrem k fantastické, ale zároveň tolik
samozřejmé a pochopitelné vizi, kterou nám představila ve své knize. Její
hlavní postava Jonas je jako já, jako my, jako naše vlastní dítě. A to, s čím
se musí vypořádat, je tolik bizarní a přitom představitelné.
Jak eliminovat veškeré zlo v podobě násilí,
nebezpečí, nemocí, emočního strádání apod.? Lowryová ukazuje společnost, která
toho docílila. To je fajn, ne? Pokud se v ní narodíte, možná ani nepocítíte
jediný náznak nespokojenosti s tím, jak jsou věci uspořádány: aby vše bezvadně
klapalo, musí se přísně dodržovat pravidla. A těch není málo. A aby dodržována
skutečně byla, musí platit přísné tresty za jejich porušení. V Jonasově světě
se opakovaná, byť i neúmyslná chyba trestá „vyřazením“. Vyřazení čeká také
staré lidi, vždyť už nejsou pro společnost ničím přínosní. Také třeba
neprosperující „novoděti“ nebo každé jedno z identických novorozených dvojčat,
protože dvě totožné bytosti mohou představovat problém v podobě nedorozumění a
zmatků. Děti jsou třízeny podle schopností, jako „dvanáctkám“ jim rada určí
jejich osud. Být určen k péči o novoděti nebo staré je práce dobrá, horší je
stát se dělnicí nebo rodičkou. O partnera si lze zažádat, vhodný vám bude
vybrán radou na základě analýzy povahových rysů a schopností. Taktéž potomek.
Máte nárok na dva. Jejich rodičku přitom ani nepoznáte. A ona nepozná dítě,
které porodila. Nic vám přesto chybět nebude. Emoce nehrají žádnou roli, strach
hrozí jen ve snech, „neklid“ (tak se označuje první milostné vzplanutí) je
bezpečně rozptýlen spolknutím pilulky. Vše je dáno. Není možnost (ani potřeba)
volby.
 |
| Kniha vyšla v originálu v roce 1993 a dočkala se mnoha překladů v různých jazycích. |
Pokusy o centralizované plánování lidských životů
výměnou za bezstarostnost a pohodlí, to už ale z minulosti přeci trochu známe,
narozdíl od Jonasových soukmenovců, kterým byla minulost záměrně zatajena.
Automaticky přijímají to své tady a teď, dobře fungují jako užitečné součástky
tohoto bezproblémového, ale odlidštěného mechanismu. Jonas dostane dar v podobě
vzpomínek na minulost a tím tedy i možnost srovnávat, soudit a nalézt osobní
svobodu v možnosti volby.
 |
| Lois Lowry, ročník 1937. Dětskému čtenáři doporučuji také knihu Spočítej hvězdy o záchraně židovské rodiny za 2. světové války. |
Úryvek z knihy:
…Jonas bez váhání poslušně položil kolo na cestičku za rodinným příbytkem, zaběhl dovnitř a zůstal tam. Byl sám. Oba rodiče byli v práci a sestřička Lily si hrála ve středisku péče o děti, kam chodívala vždycky po škole. Když se podíval oknem ven, neviděl ani živáčka. Nikde žádný zametač, údržbář nebo roznašeč jídla, kterých bylo jindy touhle dobou všude plno. Jen tu a tam leželo jízdní kolo položené na boku — jednomu se ještě pomalu otáčelo přední kolo. Tehdy měl strach. Vnímal očekávání, prostupující celým ztichlým společenstvím, a svíral se mu žaludek. Třásl se. Ale nešlo o nic vážného. Za pár minut to v amplionech znovu zapraskalo a hlas, tentokrát už klidnější a zdaleka ne tak naléhavý, vysvětlil občanům, že si pilot při výcviku popletl navigační instrukce, omylem zatočil špatným směrem a pak se pokoušel vrátit dřív, než jeho chybu někdo zpozoruje. „Dotyčný pilot bude vyřazen,“ zakončil hlas hlášení a rozhostilo se ticho. Poslední věta vyzněla trochu ironicky, jako by daná skutečnost hlasatele pobavila, a i Jonas se maličko pousmál, i když věděl, o jak závažnou věc se jedná. Vyřazení představovalo pro produktivního občana zásadní rozhodnutí — byl to strašlivý trest, který se uplatňoval jen v případě neomluvitelného pochybení…
 |
| Filmová verze příběhu není knižní předloze úplně věrná. Filmový Jonas je již dospělý, děj se maličko liší i v některých detailech. Poselství příběhu ctí ale film věrně, přidanou hodnotou jsou výborné herecké výkony i vizuální podoba příběhu. |
Trailer k filmu: https://www.youtube.com/watch?v=mcIs5eJePLA
Žádné komentáře:
Okomentovat