Nebe je všude a začíná u tvých nohou.

Kniha: Nebe je všude
Autor: Jandy Nelson
Nakladatelství: CooBoo 2015
Překlad: Markéta Volheinová
Počet stran: 320

Zakládám fanklub Jandy Nelsonové! Proč? Její texty se mnou dokážou zalomcovat, vkrást se do vědomí i podvědomí a dokonale opanovat prostor takto nekale získaný…Zápletka jejích příběhů přitom není to stěžejní, jde o věty, kterými své postavy vybavila, kterými vymezila jejich životní prostor, které jsou TAK nabité emocemi, že by se daly ždímat… a z knihy by vás potřísnil pramínek čirého žalu, či láskyplné radosti. Přečetla jsem spousty knih, ale tohle se mnou dokáže jen Jandy Nelson. Asi jsme na stejném vlnovém rozsahu a  možná jsou její témata náhodou také dost i mými. Zajímá mě jako osobnost stojící za těmi fabulemi, kterým tolik rozumím…

Nebe je všude je text temný, žaluplný na jedné straně, romanticky líbezný na straně druhé.  Zakládá na kontrastu mezi ochromující nadvládou bezmoci a žalu nad ztrátou milované bytosti, která se současně mísí a prolíná s životadárnou  silou osudové lásky. Hlavní hrdinka Lennie přišla o milovanou sestru Bailey. Vedle ní se cítila jako nicotný poník vedle  závodního koně, který táhl ostatní, prorážel jim cestu vpřed a přitom ještě zářil a žhnul…Každý miloval Bailey a Lennie její absence připadá nelogická, absurdní. Zalézá do šatní skříně, nasává vůni mrtvé sestry z jejích šatů a uzavírá se do temnoty svého žalu, přestože jí intuice napovídá, jak a kudy dál. Je tady přeci hudba, milující babička, svérázný strýc Velikán. A představa matky, kterou nikdy nepoznala. Snít o ní je jako budovat nové světy - jenže ty tvořily vždycky s Bailey pospolu…Lennie jako by neměla šanci smýt ze sebe černotu všudypřítomného zmaru. Až jí jednou pod okénkem zaburácí plný, živý zvuk Joeovy trumpety, který tak harmonicky doprovází melancholické znění jejího klarinetu. Tato fascinující bytost je symbolem života samého. Kamkoliv vstoupí, růže rozkvétají a omamně zavoní, jeho přítomnost zaplní každičký prostor, jeho energie prostoupí podstatou každého vnímavého tvora tak, jako zvuk jeho nástroje přehluší nudnou, či přímo trýznivou melodii přítomnosti. Tak Joe působí i na Lennie, jako životadárný elixír, lék na její hluboké rány. Ale je tu také někdo další, Bailyin snoubenec  Toby, který se Lennie tolik podobá, tolik ji zná,  s ním je sdílení žalu snesitelnější, s ním  Bailey žije dál alespoň ve vzpomínkách…Kdo s koho? „Nebe je všude. A začíná u Tvých nohou.“ Tak Lennie poučil strýc Velikán, když jako malá zakopla při pohledu vzhůru k výšinám.  Hledání dobra není složité, pokud jsme mu přístupní.

Kniha Nebe je všude nemá prudký děj, točí se kolem jediného ústředního tématu a jednotlivé kapitoly jsou vlastně variacemi na zadání: schopnost vyrovnat se se ztrátou nejbližšího člověka. To bývá knize zazlíváno – ono opakování tisíckrát vyřčeného, nekonečné přebírání se v popelu mrtvého. Ale tak to být musí! Když někomu někdo umře, je to navždy. Každý den znova a pokaždé jinak.  Do nekonečna. Tisíckrát za minutu vás to zasáhne. Silně a intenzivně, až se vám z toho podlomí kolena. Padnete k zemi a vzhlížíte k nebi v očekávání, že se otevřou nebeské brány a váš milovaný zesnulý vám zašle vzkaz jako útěchu, příslib opětovného setkání.

 Hudba je pro mě nosné téma. Já intelektuál mám pro čiré estéty porozumění, jakoby vyjadřovali totéž, jenom jinou formou. Můj osobní prostor opustil kdysi právě „trumpetista“. Člověk, který zaplňoval místnosti. Když vstoupil, všichni věděli, že už se může začít. Člověk, který sálal dobro, optimismus a činorodost. Jak přívětivě nakažlivý životní styl!…A jak prázdno bez tohoto  životadárného elementu…Muzikant, který silným, plným zvukem vyjádřil víc, než bych sama dokázala stovkami slov, vět a souvětí. To oni umí, naladit a nechat nás se nést příjemnou zvukovou vlnou dál a dál a dál…Občas se zdá, jako by nás tito lidé jenom postrčili a vypustili do oběhu. Třeba se chytneme a na další cestu směrem DÁL už spustíme vlastní motory. Tak jako Lennie, té se to podařilo. A mně také…

Knize dávám 10 bodů z 10 a doporučuji ji citlivým a přemýšlivým čtenářům, také pak těm, kteří obdivují variabilitu a pestrost forem, které lze propůjčit něčemu tak beztvarému a abstraktnímu jako je emoce. Zde několik příkladů – z Lenieiných vzkazů, které zanechávala kdykoliv kdykoliv pro kohokoliv...

O ztrátě Bailey:

Žal je dům, kde židle zapomněly, jak nás podepřít. Zrcadla, jak nás odrážet. Zdi, jak nás obklopit. Žal je dům, který mizí, kdykoliv někdo zaklepe na dveře nebo zazvoní. Dům, který vyletí do povětří s nejmenším závanem, který se ukryje hluboko do země, zatímco všichni spí. Žal je dům, kde mladší sestra zestárne víc než starší, kde dveřmi nelze projít dovnitř ani ven... (z papíru ukrytého pod kamenem v bábinčině zahradě)

O Tobym:

Když jsem s ním, je někdo se mnou v mém domě žalu. Někdo, kdo zná jeho architekturu stejně jako já, kdo může procházet z jednoho teskného pokoje do druhého, takže celá ta obrovitá stavba z větru a prázdnoty není tak strašná, tak osamělá jako předtím… (napsáno na větev stromu za Cloverskou střední)

O Joeovi:

Když Joe hraje na trubku, padám ze židle na kolena. Když hraje, všechny květiny mění barvu a roky a desetiletí a staletí deště se lijí zpátky. Do nebe.(nalezeno na stěně záchoda zkušebny na Cloverské střední)

A dál už si udělejte představu sami.!

Warner Bros zakoupili práva na obě knihy Nelsonové, které vyšly v češtině:
Nebe je všude, Dám ti slunce.