Chybějící díl

Kniha: Chybějící díl
Autor: Marjorie Celona
Nakladatelství: Mladá fronta 2014
Překlad: Jana Hajná
Počet stran: 350

Pokud byste si měli vybrat jedno z písmen jako symbol něčeho, co je vám blízké, co by to bylo? Osamělé a rovné I , protestující X, nebo třeba H jako symbol propojenosti, můstek spojující dvě íčka? Nejsem sama, koho napadlo spatřovat zajímavou významotvornou symboliku ve znaku Y. Toto písmenko se objevilo třeba v názvu alba Majka Spirita Generace Y, ještě předtím v 90. letech byla generací Y pojmenována generace narozená koncem 80. let a později. Tyto děti už na rozdíl od svých rodičů vyrůstaly a vyrůstají v době internetu, jsou cílevědomé, komunikativní, otevřené novým možnostem. Je jen na nich, kterým směrem se budou ubírat. Y jako rozcestník dává možnost zvolit si svobodně a zodpovědně svou cestu do budoucnosti.

Překlady názvu jsou různé.
V holandštiněse např. kniha
jmenuje Waarum (Proč).

35letou Kanaďanku Marjorii Celonu napadlo něco podobného, když si písmenko Y jako název pro svou knihu. V češtině se próza jmenuje Chybějící díl (v názvu je Y schválně vychýleno mimo slovo chybějící) a Y je název prologu: „Y. Dokonalé písmenko. Vidlicovitá kost drůbeže, kterou po společném jídle rozlomíme se svými nejbližšími, abychom zjistili, kdo si „vytáhne nejdelší sirku“: komu se splní tajná přání. Rozcestí a prázdná sklenka od vína. V angličtině homonymum otázky „Why“, proč; otázky, kterou si klademe znovu a znovu. Já se vztaženýma rukama a nohama těsně u sebe. Chromozom, který polovině z nás chybí. Předposlední písmeno abecedy: v cílové rovince. Tvrdé y, písmeno nezasažené změkčilostí svého stejně znějícího kolegy, písmeno, bez něhož by nebylo mužských přídavných jmen. Y je X, avšak cudné a nerozcapené, a spolu s ním i druhá neznámá. Obrácený symbol míru, stopa nohy ptáčka v písku. Ypsilon, řecké písmeno, které si svou cestu do latinky našlo poté, co Římané v prvním století před naším letopočtem dobyli Řecko – dvojitý agent: souhláska i samohláska. Před ním neexistovala adjektiva a nikdo nebyl šťastný.“ (str. 9)

   Na obálce knihy vidíme záda dívky, stojící rovně s rukama založenýma za zády. Pod názvem si můžeme přečíst podtitul: Odložené dítě pátrá po své matce. Ta matka se jmenuje Yula.  A hlavní hrdince Shannon velmi chybí. Shannon byla nalezena na schodišti Ymky (YMCA je celosvětovou křesťanskou mládežnickou organizací) jako novorozeně. Příběh o sobě vypráví už od tohoto momentu, jako by jej pamatovala celý, včetně okolností, které jej provázely. Tak se dozvídáme o Vaughnovi, člověku, který celou tuto událost náhodou sledoval, ale který do osudu obou, matky a její dcery, záměrně nezasáhl víc než musel. Přivolal policii a zdravotníky, ale zalhal při popisu Yuly v přesvědčení, že ke svému rozhodnutí měla důvod, že činila tak, jak jí to v té době připadalo správné. Identitu matky odložené holčičky se tak nepodařilo vypátrat. Děťátko pak vystřídalo několik domovů, prožívalo těžké chvíle a nepříjemné situace, až zakotvilo v domácnosti, kde mohlo pocítit upřímnou starost, zájem a lásku, a to díky pěstounce Mirandě. Její vlastní dcera Lydia-Rose Shannon sice zpočátku život maličko ztrpčovala, ale vlastně ani Shannon nebyla vždy vzornou a bezmezně vděčnou „dcerou“, jak by se od ní dalo očekávat. Mirandě svými útěky, lhaním, experimenty s alkoholem a drogami připravila mnoho nepříjemných chvil a bezesných nocí. Přitom jediným důvodem, jediným zdrojem jejího neklidu a vzdorovitosti, který ji nutil hledat stále něco nového, jiného, byla absence rodičů, hlavně matky, po které jí zůstala jen šedá mikina, do které ji kdysi zabalila, a malý kapesní nožík. Mohla si jen představovat důvody, pro které ji matka kdysi odložila. Shannon byla jako neprospívající květina, přesazené odněkud někam, která jaksi roste, ale ne a ne vykvést. Shannon tápala, cítila se zrazená, poškozená, žádný pozdrav slunci v podobě Y, spíš jen jako jeho osamělý, slabý, měkce znějící kolega. Shannon si navíc nepřipadala krásná: menšího vzrůstu, s neposednými vlasy a jedním téměř nevidícím okem stála vždy ve stínu své nevlastní sestry a krasavice Lydie-Rose. Ale pak se vydala správnou cestou, která ji mohla její nejistoty, nespokojenosti a nízké sebedůvěry zbavit. Rozhodla se pátrat po své matce. Pomoci jí k tomu měl právě Vaughn, ve kterém přes věkový rozdíl našla dobrého přítele. Celý příběh Shannon souběžně prolíná vyprávění o Yule ve věku Shannon, tedy těsně před jejím narozením a po něm.

Obě mladé dívky prožívaly své soukromé peklo, jejich srdceryvný příběh je popsán velice syrově, popisně a přímočaře. Jejich vyprávění přitom neprovází žádná sebelítost, jakoby šlo o sérii momentek za sebou řazených v chronologii. Zadíváte se například na obrázek týraného děvčátka, které bylo odebráno špatné pěstounské rodině a umístěno do sirotčince: „Nejdelší slovo v Oxfordském slovníku angličtiny je floccinaucinihilipification. Znamená to „činnost či způsob, jehož prostřednictvím docházíme k názoru, že je něco bezcenné“. Je to to poslední, které mě Julian naučí, než mě vystrčí ze dveří do náruče sociální pracovnice. Ruku mám v sádře s jasně modrým návlekem. Nehtem zavadím o zip jejího kabátu a zlomím si ho. Zanechá za sebou krvavou stopu. Pobledlá Moira postává ve dveřích, oči prázdné…“ (str. 30) A Shannon (nebo Yula)  už vám znovu servíruje další podobně srdceryvnou epizodu ze svého života, zatímco vy jste se ještě nestihli uklidnit z té předchozí.

Y je Celoniným debutem. Získala
za něj několik literárních cen.

Knize dávám dobrých 7 bodů z 10. Chválím zejména autorčin (překladatelčin) výrazový fond, má svůj osobitý vypravěčský styl, zajímavý, neobvyklý, neokoukaný. Kniha se čte dobře a rychle zejména v první polovině, poté jste již svým způsobem na způsob Shannonina/Yulina vyprávění zvyklí a může vás tak jako mě trochu přestat bavit. Předpokládám, že zájem o to, jak příběh obou hrdinek dopadne, vás přesto donutí knihu rychle dočíst.  

V recenzi jsou použity obrázky z volně dostupných veřejných zdrojů a z oficiálního webu autorky.