Tělo jako vězení

Ve slovinském projektu Rosteme
s knihou je tento titul zdarma
distribuován na střední školy
jako součást doporučené četby.

Kniha: Jmenuju se Damián
Autor: Suzana Tratnik
Nakladatelství: One Woman Press 2005
Překlad: Alena Šamonilová
Počet stran: 141

Když mi kdysi táta s hrůzou v očích při pohledu na pankáče kázal, ať se jenom opovážím něco takového jednou přivést domů, sám netušil, že jeho vlastní syn z prvního manželství s oranžovým čírem a v rozdrbaném křiváku zrovna bujně vymetá havířovské hospody. Sama jsem v období hledání identity a vymezování se snila o červeném melíru a dredech. Něco bych tím společnosti tehdy byla ukázala, nejspíš odvahu, odlišnost, výjimečnost. U mě by to ale byla póza, maska, nikoliv přirozenost. Zato Tomáš by byl tehdy v značkovém outfitu, nebo dokonce v manažerském obleku naprosto absurdní a nepřijatelnou karikaturou sebe samého. Měl by ho táta jako slušňáka pod kravatou rád víc, nebo míň?  A pojďme v úvaze ještě dál. Co kdybych si třeba tehdy, kdysi dávno, nejen pořídila oranžové číro, ale taky penis? I to je přeci možné, a dokonce poměrně běžné. Krize identity lidé řeší někdy radikální změnou vizáže, nebo třeba i sexuální orientace a genderového sebepojetí.

Ačkoliv jsou první operace ke změně pohlaví známé už z 30. let 20. století, prvním mediálně známým případem muže, který se stal ženou, je případ George Jorgensena - Christiny Jorgensenové z roku 1953.

Všichni si myslím ve svém okolí občas povšimneme bytosti uzavřené do těla opačného pohlaví. Bývá to znát už v dětství, v pubertě se pak silné osobnosti musí poprat samy se sebou nebo se světem, aby si vybojovaly svou danou přirozenost. Příčinou transsexuality (ve smyslu touhy po změně pohlaví) je prý hormonální porucha v prenatálním období, není získaná výchovou, vlivem okolí.S tím bych ale stoprocentně nesouhlasila. Podnět k genderovému sebeuvědomění podle mě z okolí může přijít. Znám případ nádherné třináctileté dívky, která přestala jíst, aby jí nerostla prsa, aby nemenstruovala, aby nebyla dívkou, a to jen proto, že zjistila, že se její matka živí prostitucí. Znám osobně člověka, který svou proměnu dotáhl do konce. Šlo o dívku, studentku psychologie. Než dokončila vysokou školu, stal se z ní muž se vším všudy. Probojovat si v období dospívání tetování, piercing v obočí nebo číro na hlavě může být těžké. Zuřivost otců, pláč matek, pohrdavé pohledy, automatické škatulkování do kasty sobě podobných, milióny předsudků. A co teprve si obhájit právo být vnímán tím, čím se cítím být, když vypadám jinak.

Takový je Damián, hlavní postava knihy Suzany Tratnik. Provokatér, vochlasta, drzoun, který se s ničím moc nemaže. V knize Ime mi je Damjan (líbí se mi ten slovinský název) nám vypráví, co právě řeší. Je to vlastně takový tok vzpomínek a komentářů k různým situacím. Že jde o něco vážnějšího, se nám rozkrývá v nepatrných náznacích. Damián jednoho dne praštil občankou o pult na matrice a zažádal o změnu jména. Úřednice se ho zalekla ani příliš neprotestovala a vyhověla mu. Damián byl drsňák, na baru neznal míru, když ho něco vytočilo, nešel pro ránu daleko. Holky po něm koukaly, ale zamiloval se doopravdy jen do Nely. Jeho kamarád Roky byl prý stejný, jen o všem dlouho přemýšlel, bál se. S holkami proto štěstí moc neměl.

Další mediálně známou
přeměnou pohlaví je kauza
manželů Bowserových, kteří se
 najednou nechali operovat
 po zplození svých dvou dětí. 

Dosud jenom tušíme, zvažujeme možnost, že Damián je žena. Sám o sobě vypráví v mužském rodě, intimní podrobnosti nerozebírá, jednoduše, mluví jako výrostek, drzoun a rváč, co mu není nic svaté. Nezabředává do podrobností a analýz. Mluví o svém životě, o sobě, o Damiánovi, bez ohledu na to, kým pro koho může být. S Rokym to má jasné. Pár dalších kámošů, s kterými pobýval ve společném bytě v lublaňských Mostech, musel zavrhnut pro jejich povrchnost a faleš. Jejich narážky nechtěl snášet. S Nelou to bylo podobné. Miloval ji upřímnou láskou, ale po prvotní fázi zamilovanosti se dostavila jistá deziluze: jak to s Nelou vlastně mám? S ní je to nanic, bez ní taky. „Jsi krásná ,“ poznamenala Nela jednou po hodinách dusna. Damián nic nevysvětluje. Je na nás si uvědomit, že zdrojem nepříjemného napětí je rozpor mezi očekáváním lesbičky Nely (chce ženu a má ji – ale pouze fyzicky) a Damiánovým životním pocitem (cítí se být mužem). Až v závěru knihy se máme možnost ujistit o tom, že Damián je skutečně biologicky ženou, a to když trpí zánětem vaječníků. Damián, kterému rodiče kdysi dali jméno Vesna.  Jinak o této skutečnosti nenajdete v knize přímou zmínku. Není proč. Svůj příběh nám vypráví Damián, ne Vesna. Damián, kterého rodiče posílají na psychoterapie a do podpůrných skupin. Damiánovi se to vůbec nelíbí, nevnímá svůj styl života jako problematický. Vadí mu spíš pokrytectví, nespravedlivost starší generace. Své rodiče neuznává, především otce. Fotrovi nemůže přijít na jméno. Proč, to čtenáři odhalí až poslední stránky románu. A ten věru stojí za přečtení. Je zvláštní. Neobyčejný. Damián je hajzl, ulejvač, vejpitka, drzoun, ale přesto ho musíte mít rádi. Je takový, protože k tomu má své důvody. Nechce, abyste ho litovali, ale abyste ho přijali takového, jaký je. Nesvěřuje se, jen popisuje, jaké to je. Co se právě děje: „A řeknu ještě jednou: Jmenuji se Damián. Řeknu ještě jednou, co je to dělat kraviny, řezat si ze srandy žíly, bez přestání pít a tancovat a kamarádit se se všema, od těch dole až po ty nahoře… Jak se vyhejbat nerozumnejm kombinacím drog, kaktusům, sociálním službám, psychologům a žvanilům, který se jenom z nudy tvářej, že tě poslouchaj. A tohle všechno je na Damiánově cestě.“(str.137-138)

Více o autorce na www.suzanatratnik.si

Suzana Tratnik, socioložka, spisovatelka, překladatelka, ale také bojovnice za práva homosexuálů, docela příjemnou formou otevřela téma, které v beletrii zatím není tolik časté. O citových krizích transsexuála „FtM“ si můžete česky přečíst v knize Klec pro majáky od  Mika Perryho, existují knihy Jsem tranďák! od Terezy Spencerové, Pohlavní štvanci od Leslie Feinberga, v českém prostředí pak kniha z roku 1993 s názvem  Monika Němcová, Míla Němců, Robert Němec: biografie muže, který byl ženou.

Knize uděluji 9 bodů z 10. Líbí se mi, že nevnucuje žádný postoj, nechává Damiána mluvit a nás odhadovat, kdo je to Damián vlastně zač a proč je takový. Mé první setkání se slovinskou literaturou mě obohatilo.