sobota 5. listopadu 2016

Alea, dívka moře


Kniha: Alea, dívka moře 1 (Volání z hlubin)
Autor: Tanya Stewner
Nakladatelství: Fragment 2016
Překlad: Lucie Simonová
Počet stran: 288

Kdybych tak byla znovu desetiletou dívenkou...a dostala do rukou knihu Tanyi Stewnerové, totálně bych si ji oblíbila a chodila bych se ptát denně do knihkupectví na datum vydání dalšího dílu. První díl totiž končí otevřeně a kdo si Aleu oblíbil, jistě si nenechá uniknout pokračování jejího příběhu.
Moje dcera  si Aleu oblíbila. Alea je dívka jako ona. Skromná, příjemná, spíše uzavřená. Ale zároveň velmi zajímavá, protože skrývá tajemství, kterému ani ona sama zatím nerozumí. Vždy ji varovali před chladnou vodou a ona se obávala případné alergické reakce, která by nastala při kontaktu s ní. Úzkostlivě sama sebe chránila jako skleníkovou květinku, než ji zlé okolnosti přiměly přehodnotit svůj postoj a pokusit se vyjít vstříc neznámu a dobrodružství. Alea dostane příležitost prožít nové situace, získat přátele a dozvědět se více o sobě a o svém původu. Když její pěstounka zůstane ve vážném stavu po prodělaném infarktu v nemocnici, Alea ji uprosí, aby směla čas její rekonvalescence trávit s partou nových přátel Sama, Bena a Tess, posádky lodě Crucis, která si říká Alfa Cru a brázdí vody evropského pobřeží. Na živobytí si parta vydělává pouličními hudebními vystoupeními. Alea je nucena překonat sebe sama, osmělit se a stát se součástí jejich dobrodružného života. Zkouší, co dosud nikdy nezažila: veřejně vystupovat, plavit se na lodi obklopena nebezpečným živlem, spolupracovat v týmu. Když jednou při bouři přepadne přes palubu a ponoří se pod hladinu, zažije největší překvapení svého života: neupadne do alergického šoku, jak předpokládala, ale přesně naopak, jakoby právě mořská voda byla jejím přirozeným životním prostředím. Alea nerozumí ničemu a skrývá své tajemství před ostatními alespoň natolik dlouho, než mu bude schopna alespoň trochu porozumět. Klíčem k záhadě jejího původu by mohlo být nalezení její biologické matky, o které jí několik informací poskytla její nemocná pěstounka Marianne. Posádka Crucis je ochotna Alee v pátrání po matce pomoci a na palubu přijímá dalšího člena, záhadného Lennoxe. Podaří se Alee dopátrat se informací, které jsou pro ni bytostně důležité? 
Německé vydání z roku 2015 obsahuje oproti českému překladu i další ilustrace, zobrazující postavy děje. Druhý díl série s názvem Barevné vody vyšel právě nedávno. 

Knížka plná napětí vám Aleino dobrodružství na 288 stranách zprostředkuje formou pohádkově čtivou a zajímavou. Cílovou skupinu čtenářů bych omezila na děti do 12 let a pokud bych nedala knize plných 10 bodů z deseti, dcera by mi to asi nikdy neodpustila... (Už se sama pasovala za první čtenářku a cenzorku této recenze...)

Kam byste se vydali, kdybyste měli stroj času?

Kniha: Adéla na svatbě královny Margot
Autor: Siléne Edgarová
Nakladatelství: CooBoo 2016
Překlad: Irena Šmérková
Počet stran: 196

Mít tak stroj čas, chtěla bych vidět Caesara ve skutečnosti. Poslechnout si Husovo kázání na vlastní uši. Přenést se na dvůr Ludvíka XIV. v době jeho největší slávy. Ale asi by mě nenapadlo nechat se přemístit do srpnové Paříže 1572. Massacre de la Saint-Barthélemy aneb bartolomějská noc není zrovna událostí, na které by Francouzi mohli být pyšní. Možná až desítky tisíc lidí při ní přišly o život jen pro své náboženské vyznání. A právě to se stalo Adéle, hrdince knihy Siléne Edgarové.
Při masakru prý v řece plavalo tolik těl zabitých hugenotů, že se ještě dlouho nedoporučovalo vůbec jíst ryby. 
Ve svých snech se Adéla opakovaně zjevovala na královském dvoře v době probíhajících oslav svatby Jindřicha Navarry s Markétou z Valois, zvanou později královna Margot. A co více, zamilovat se do hugenota, to se Adéle opravdu zrovna moc nehodí do karet. Je nucena pochybovat o svém duševním zdraví, když přemítá o absurditě této myšlenkové teleportace, byť jen snové. Adéla si tyto přenosy vysvětluje čtením knihy Královna Margot, kterou jí učitel literatury zadal jako povinnou četbu na prázdniny. Adéla moc nechápe, proč se ve spánku dostává do děje knihy. Přítomnost snového přítele Samuela jí ale dodává pocit, že je někým milována, uctívána a obdivována. A právě tento pocit Adéla tolik postrádá v reálném životě. Milovaná babička je tři roky po smrti. Rodiče neustále pracují a ona má pocit, že se o ni nezajímají. Kamarádky a přítel z dětství Vilém také nejsou dostatečnou oporou pro Adélu, která se ještě zdaleka nevzpamatovala ze  své ztráty. Cítí se neskutečně osamělá, zrazená a ukřivděná. Ráda uniká do svého snu, byť je v něm nucena prožívat ohavnosti daleko horší a krutější, než jaké se řeší v její současnosti. Dvakrát ve svém snu prožije Samuelovu smrt a třikrát se pokusí jí předejít různými opatřeními, která učiní v bdělém stavu. Když se totiž před usnutím začte do kapitoly odehrávající se před masakrem, má šanci se se svým přítelem znovu setkat, a dokonce si do svého snu vzít nějaký předmět z přítomnosti. Adéla bojuje o záchranu Samuelova života a nic jiného na světě už pro ni není důležité. Čím více se snaží přiblížit Samuelovi, tím více se vzdaluje svým rodičům a kamarádům. Adéla jakoby okolo postavila zeď z nepřístupnosti a vzdoru, aby se chránila před křivdami a nepochopením svého okolí. Přes tuto zeď však nemůže k Adéle proniknout ani jejich zájem a přízeň. Adéla jednoduše utíká od skutečnosti k představě, jako ublížené dítě, které problémům nedokáže čelit, ale zavírá před nimi oči nebo se jen vzteká. Důležitou osobou, která jí dokáže nastavit zrcadlo a říct pravdu do očí pěkně z plných plic, je její teta Koralina. Ta vždy stála při ní, byla k ní pozorná, přátelská a nápomocná. Když se ale po hádce s rodiči Adéla rozhodne utéct z domova, vytkne jí právě Koralina její sebestřednost a neschopnost vnímat potřeby, pocity a problémy druhých. Adéla by např. ráda s matkou mluvila o babičce a zazlívá jí, že to odmítá. Nechápe, že pro matku je právě toto zraňující a není toho zatím schopna. Musí se přihodit něco opravdu extrémního, aby to začarovaný kruh vzájemného nepochopení a odmítání přerušilo...
Francouzský originál
 "Navštivte s Adélou napínavou dobu plnou přepychových šatů, velkých plesů a banketů!" píše se v anotaci. Adéle opravdu ale není co závidět. Doba královny Margot je jen matnou kulisou k ústřednímu tématu příběhu, a tím je osamělost a smutek třináctiletého děvčete. Adéla je ještě dítě. Má nárok chybovat. Má právo být milována. Cítit se v bezpečí mezi svými nejbližšími. Kniha není jenom napínavá, ale taky vážná a smutná. Nutí k zamyšlení nejen mladého čtenáře, kterému je určena. Jako matka se děsím představy, že by se můj vztah k mé dceři dostal do podobných mezí, jak se tomu stalo v knize Siléne Edgarové. S Adélou se ale zřejmě neztotožní ani mladé čtenářky této knihy a to je důvod, proč se mi podobné příběhy líbí. Poukazují na důležitá a vážná témata způsobem, který je dětem přístupný.

Knize dávám 7 bodů z 10. Líbí se mi nápad prolínání paralelních světů a závažnost sdělení, které je podprahově skryto pod rychle ubíhajícím dějem. Knihu doporučuji přemýšlivým čtenářkám od 10 do 15 let.