úterý 27. prosince 2016

Rozbité zrcadlo

Kniha: Rozbité zrcadlo
Autor: Alina Bronski
Nakladatelství: Coo Boo 2014
Překlad: Tereza Pecková
Počet stran: 216



Rozbité zrcadlo. A přitom jde spíše o spálené obrazy…
Ale od začátku. Myslím, že se postupně dokážu dobrat i k logice názvu knihy. Na úvod – vůbec jsem nepoznala, že se jedná o druhý díl série Za zrcadlem. Záhadný úvod: Kdo je Juli Retemi?  Nevíme a neví to ani ona sama. Postupně a pozvolna nás autorka seznamuje s okolnostmi, které šestnáctiletou Juli uvrhly do poměrně nekomfortní situace. Vyhladovělá, zimou strádající „nožka“, jak „freakové“ říkají nově příchozím členům smečky, zpravidla nezaopatřeným, bosým a strádajícím, bere zavděk alespoň touto podivnou společností. Nedává o sobě ale příliš vědět, maskuje se,  plakáty s její podobiznou coby „normála“, bývalého řádného občana Normality, totiž visí na každém druhém sloupu ve městě. Na její dopadení je vypsaná tučná odměna, je totiž posledním žijícím exemplářem víly, navíc obviněným (ve skutečnosti neprávem) z vraždy vlastního (ve skutečnosti adoptivního) otce a tím se stává štvancem mezi všemi. Juli přitom o svém původu a vílích schopnostech sama nic moc neví. V rámci úsilí o holé přežití se dostává do situací, ve kterých poznává pravdu, o které se ve školách neučí, o které jí nebylo sděleno nic ani od vlastních rodičů. Vlastně hlavně hádka s matkou, vílou, která malováním obrazů lesa vytvářela bránu do jiného světa, přírodního a nedotčeného. Ten však Juli nechtěně a nevědomky podpálila svým hněvem, když s matkou probírala otázku svého původu. Shořely také obrazy, jimiž se dostávala z Normality za matkou do lesa a Juli tak zůstala uvězněna v nepřátelském městě. Juli musí najít staré přátelé, získat informace, podstoupit mučení v Dementi, vílí věznici. Musí se naučit rozpoznat přítele od falešného člověka, pravdu od lži. Souboj města s lesem přerůstá v občanskou válku a zdá se, že existence víly je v té době velmi kontroverzní a zneužitelnou skutečností. Víly prý jedí malé děti zaživa. Páchají různá zvěrstva a násilnosti…tvrdí Normalita. A les postupuje hlouběji do města, čím více slábne moc Normality, proto se normálové snaží Juli zneškodnit a odstranit.  Ale ani freakové, lidé na okraji společnosti, bez identifikačních náramků a tedy bez práv, vzývající vílí svět, nejsou pro Juli těmi pravými společníky. Když se provalí, že je vílou a má určité abnormální schopnosti, chtějí ji pouze zneužít ze zištných důvodů při boji o získání moci nad normály. Juli se musí spoléhat sama na sebe. A později také na Kojota, podobného vyděděnce, který nestojí na žádné ze znesvářených stran. Hraje jen sám za sebe, tak jako Juli…
První díl série.
Pěkná dystopie. Ty mě poslední dobou dost baví. Obsahují poselství, varují. Pokud jim čtenář porozumí. Čtenářské odezvy na tuto knihu přitom nebývají jenom kladné. Mladí lidé autorce vytýkají chaotičnost, přesycenost dějovými okolnostmi a nejasnou náznakovost. Ale mě tohle právě baví, odkrývat informace a skládat si je ze střípků zpátky do původního tvaru, jako rozbité zrcadlo. Ještě může posloužit: co se v něm lze spatřit? Totalitářskou společnost, která si říká Normalita, deformující pravdu a démonizující vše, co ji ohrožuje. Revoltující undergroundovou chásku, která ve jménu „očistné“ ideologie násilně a bezohledně prosazuje svou identitu a své nároky. Les, který se rozpíná, aby pohřbil stopy lidského nezdaru.
Chytrému napověz, hloupého kopni. Symbolika názvu tak, jak si ji vysvětluji já, je silná a zajímavá. Pokud by se vám tedy chtělo a dařilo roztříštěné střípky příběhu Bronské  poskládat, dejte pozor, nesložíte obraz, ale zrcadlo. A je jen na vás, komu se jej pokusíte nastavit.



Knize dávám 10 bodů z 10. Mě to prostě bavilo…

V recenzi jsou použity obrázky z veřejně dostupných zdrojů

Žádné komentáře:

Okomentovat