Překlad: Tereza Pecková
Počet stran: 216
Rozbité zrcadlo. A přitom jde spíše o spálené obrazy…
Ale od začátku. Myslím, že se postupně dokážu dobrat i k logice
názvu knihy. Na úvod – vůbec jsem nepoznala, že se jedná o druhý díl série Za
zrcadlem. Záhadný úvod: Kdo je Juli Retemi? Nevíme a neví to ani ona sama. Postupně a
pozvolna nás autorka seznamuje s okolnostmi, které šestnáctiletou Juli
uvrhly do poměrně nekomfortní situace. Vyhladovělá, zimou strádající „nožka“,
jak „freakové“ říkají nově příchozím členům smečky, zpravidla nezaopatřeným,
bosým a strádajícím, bere zavděk alespoň touto podivnou společností. Nedává o
sobě ale příliš vědět, maskuje se, plakáty s její podobiznou coby „normála“,
bývalého řádného občana Normality, totiž visí na každém druhém sloupu ve městě.
Na její dopadení je vypsaná tučná odměna, je totiž posledním žijícím exemplářem
víly, navíc obviněným (ve skutečnosti neprávem) z vraždy vlastního (ve
skutečnosti adoptivního) otce a tím se stává štvancem mezi všemi. Juli přitom o
svém původu a vílích schopnostech sama nic moc neví. V rámci úsilí o holé
přežití se dostává do situací, ve kterých poznává pravdu, o které se ve školách
neučí, o které jí nebylo sděleno nic ani od vlastních rodičů. Vlastně hlavně
hádka s matkou, vílou, která malováním obrazů lesa vytvářela bránu do
jiného světa, přírodního a nedotčeného. Ten však Juli nechtěně a nevědomky
podpálila svým hněvem, když s matkou probírala otázku svého původu.
Shořely také obrazy, jimiž se dostávala z Normality za matkou do lesa a
Juli tak zůstala uvězněna v nepřátelském městě. Juli musí najít staré
přátelé, získat informace, podstoupit mučení v Dementi, vílí věznici. Musí se
naučit rozpoznat přítele od falešného člověka, pravdu od lži. Souboj města s lesem
přerůstá v občanskou válku a zdá se, že existence víly je v té době
velmi kontroverzní a zneužitelnou skutečností. Víly prý jedí malé děti zaživa.
Páchají různá zvěrstva a násilnosti…tvrdí Normalita. A les postupuje hlouběji
do města, čím více slábne moc Normality, proto se normálové snaží Juli
zneškodnit a odstranit. Ale ani
freakové, lidé na okraji společnosti, bez identifikačních náramků a tedy bez
práv, vzývající vílí svět, nejsou pro Juli těmi pravými společníky. Když se
provalí, že je vílou a má určité abnormální schopnosti, chtějí ji pouze zneužít
ze zištných důvodů při boji o získání moci nad normály. Juli se musí spoléhat
sama na sebe. A později také na Kojota, podobného vyděděnce, který nestojí na
žádné ze znesvářených stran. Hraje jen sám za sebe, tak jako Juli…
První díl série. |
Pěkná dystopie. Ty mě poslední dobou dost baví. Obsahují
poselství, varují. Pokud jim čtenář porozumí. Čtenářské odezvy na tuto knihu přitom
nebývají jenom kladné. Mladí lidé autorce vytýkají chaotičnost, přesycenost
dějovými okolnostmi a nejasnou náznakovost. Ale mě tohle právě baví, odkrývat informace a skládat si je ze střípků zpátky do původního tvaru, jako rozbité
zrcadlo. Ještě může posloužit: co se v něm lze spatřit? Totalitářskou
společnost, která si říká Normalita, deformující pravdu a démonizující vše, co
ji ohrožuje. Revoltující undergroundovou chásku, která ve jménu „očistné“
ideologie násilně a bezohledně prosazuje svou identitu a své nároky. Les, který
se rozpíná, aby pohřbil stopy lidského nezdaru.
Chytrému napověz, hloupého kopni. Symbolika názvu tak, jak
si ji vysvětluji já, je silná a zajímavá. Pokud by se vám tedy chtělo a dařilo
roztříštěné střípky příběhu Bronské poskládat,
dejte pozor, nesložíte obraz, ale zrcadlo. A je jen na vás, komu se jej
pokusíte nastavit.
Knize dávám 10 bodů z 10. Mě to prostě bavilo…
V recenzi jsou použity obrázky z veřejně dostupných zdrojů
Žádné komentáře:
Okomentovat