Dům, ve kterém...

Kniha: Dům, ve kterém…
Autor: Mariam Petrosjanová
Nakladatelství: Fragment 2016

Překlad: Konstantin Šindelář

Počet stran: 328

Dům, ve kterém…je příznačný název. Naláká na tajemství, nechá vás domýšlet, co by frázi v názvu mohlo doplnit. Popravdě, ještě na sté straně jsem při čtení neměla ani páru, o čem kniha vlastně je. A ani po dočtení se necítím jistější tím, co bych sama dosadila na místo oněch tří teček.

Také čtenářské recenze zmiňují různorodé dojmy z tohoto textu, který nabízí příběhy obyvatelů tohoto prapodivného domova pro mrzáky. Kdo se těmito momentkami zachycujícími „něco“ – to, čím byste chtěli doplnit tři tečky, prolouská až do konce, zůstane nejspíš zmatený i nadále. Jednotlivé minipříběhy jsou poskládané nahodile a zmatečně – jednou vypráví vozíčkář Kuřák, rebel, který odmítal přijmout pravidla své skupiny a byl zařazen do jiné, úplně jinak fungující jednotky, v jiné kapitole se vracíme do dávnější minulosti Domu, poznáváme některé postavy z přítomnosti v dětském věku, jejich vychovatele Losa a spoustu, opravdu značnou spoustu osob, které nás seznamují s tím, jak to v Domě chodí. Každá postava si nese své pokřivení: tělesný handicap i šrám na duši. Každý obyvatel domu si musí osvojit jeho pravidla a přizpůsobit se jim. Nováček, jakým byl Kuřák, si musí nejen zvyknout, ale pokouší se tato pravidla i pochopit. Společně s ním se seznamujeme s Domem a přemýšlíme, co se to v něm vlastně děje. Z Kuřákova úhlu pohledu se nám smysl knihy vnímá možná nejlépe, poznává Dům současně s námi, zatímco hovoří-li o něj jeho původní obyvatelé, topíme se v moři mnohomluvnosti a nejednoznačnosti. Dialogy chlapců nás odvádějí do snů, vzpomínek a představ a množství postav přenáší naši pozornost do různých ošklivých zákoutí tohoto podivného domu. Je to celé divné a zvrhlé, ale nějak to přesto funguje. V domě existují pravidla, podle kterých se dá přežívat, když víte, co máte dělat. Nováčci zakoušejí šikanu jen do té doby, než je nahradí jiní. Ložnice obývají skupiny s určitými rysy a pojmenovávají se i své členy přezdívkami: plaší, sobě podobní Bažanti, výstřední Krysy (kříženci punkerů a klaunů), temní a zlověstní Ptáci ve smutečních šatech. Kuřák se nakonec ocitnul ve čtvrté ložnici s bezrukým Sfingou a Slepcem, vysoce postavenými obyvateli Domu, se schizofrenikem s agresivními sklony Lordem, s Černým, Hrbáčem a dalšími osobami. Přečtete o nich desítky stránek a připadáte si jako při sledování některého Švankmajerova surrealistického filmu: něco se tam děje, dohromady to tvoří nějaký celek, ale vše se odehrává nějak jinak, divně, nepochopitelně. Teprve až na konci příběhu, když zůstala má otázka po smyslu příběhů hlavních postav nezodpovězena, mi došlo, že hlavními hrdinu tu nejsou lidé, je to o Domě, o jeho životě. Jakoby šlo o samostatně žijící organismus, bytost živící se strachem a utrpením, zrůdná a deformovaná podoba lidství, které ji zevnitř zaplnilo a nyní se pohybuje uvnitř v jejích útrobách. Dům své děti nevypustí, vykrvácel by bez nich. Dům své děti potřebuje, uvádí je do pohybu svými pravidly, aby v něm cirkulovaly jako krevní oběh zaručující jeho přežití. Právě díky Kuřákovi, který se vzepřel pravidlům své skupiny (pořídil si červené tenisky a odvážil se lišit se), poznáváme, že je to celé jenom hra, ve které mají všichni svou roli předem napsanou. Všichni už pravidla Domu přijali, jejich jednání a způsob uvažování je daný. Můžete se od druhého lišit, ale asi právě tak, jako se od sebe liší jednotlivé součástky dobře fungujícího mechanismu. Je to hrozné hlavně tím, že skoro všichni tuto zvrácenou hru hrají. Kuřák to nějak vycítil, poznal, intuice mu napověděla, jak si uchovat svou vlastní identitu, soudnost a zdravý rozum. Mohl někam patřit, ale odmítl to. „Jsi štítivý člověk,“ nadnesl Sfinga. „Nejsem štítivý. Jsem normální. A ty?“odpověděl mu Kuřák. „Já ne,“ odvětil Sfinga s nesnesitelným opovržením. (podle str. 322)

Kniha vznítila vlnu lidové tvořivosti
příběhem Domu inspirované. I můj
oblíbený Pinterest je ho plný...

Autorka arménského původu prý na knize
 pracovala 20 let. V Rusku se stal hitem.
 U nás by na jaře 2016 by měl vyjít 2. díl.

Knize dávám  6 bodů z deseti. Je zvláštní, divná, zneklidňující. Mám ráda, když mají věci smysl, ale tady ho musím hledat pod vrstvami pokřivených výjevů. Netuším, jestli si jej dosazuji do příběhu správně. Dům, ve kterém… Chápu to celé vlastně jako symbol a děsím se, že někdy vyjde i pokračovaní pod názvem Svět, ve kterém…