Heroin chic aneb o zvrhlém ideálu ženské krásy

Kniha vyšla v sérii dívčích románů
Cool Girl v roce 2010, v originálu 2008.

Kniha: Holky jako nitky
Autor: Jordi Sierra i Fabra
Nakladatelství: Albatros - CooBoo
Překlad: Daniela Šašková
Počet stran: 212

  Moje kamarádka knihovnice Liduška mě obohatila o nové prima sousloví: čtení do šířky. Jde o myšlenku, že jakákoliv četba, která nás nepřímo a nenápadně poučí, popřípadě motivuje k vyhledání nějaké zajímavé informace, je hodnotná, třebaže nedosahuje tolika literárních kvalit jako knihy jiné. A taková je i kniha ze série Cool Girl s názvem Holky jako nitky. Její španělský autor, mimochodem  ročník 1947, její podobu jistě přizpůsobil cílové čtenářské kategorii a záměru poukázat na problematiku zákeřného vlivu módy a médií na člověka. Kniha staví na ději, kterým proplouváme společně s hlavním hrdinou, mladým novinářem Jonem Boixem, zaměstnaným v seriózním časopise. Jon je typický klaďas, taktní, seriózní  a charakterní novinář, který se snaží pátrat po bývalé topmodelce Vanie, která před deseti lety záhadně zmizela. Vania kdysi s Afričankou Cyrille  a Američankou Jess tvořila nerozlučnou trojici kamarádek, spojovaly je společné touhy, zkušenosti i trápení. Každá dívka si prošla něčím jiným: Cyrille byla jako dítě obřezána, jako dvanáctiletá prodána obchodníku s velbloudy, přesto se po různých nesnázích dokázala dostat do Evropy, a dokonce prorazit ve světě módy; Jess pocházela ze silně nábožensky založené rodiny a zřejmě se z jejího vlivu a kontroly chtěla oprostit; Vania vyrůstala sama s matkou, a když o ni přišla, hledala v modelingu východisko, protože kromě chůvy neměla nikoho, o koho by se mohla opřít. Tyto tři dívky ale nespojovala pouze nespokojenost a touha po samostatnosti, svobodě a slávě.  Všechny tři tehdy totiž spatřovaly ideál krásy v extrémní vyhublosti, jíž modelky v devadesátých letech dosahovaly hladověním, ale také užíváním drog. Cyrille a Jess za slávu a úspěch zaplatily tu nejvyšší daň: Cyrille zemřela na předávkování drogami, Jess si vzala život poté, co zjistila, že je HIV pozitivní. A Vania prostě zmizela. Podaří-li se Jonovi zjistit cokoliv o ní, je už na samotném čtenáři…

Dílo tohoto muže čítá na 300 titulů a až 9 miliónů prodaných výtisků. V češtině
si od něj můžeme přečíst knihu Holky jako nitky a Franz Kafka a panenka
cestovatelka. Věnuje se různým žánrům pro  děti i dospělé a za
svůj život získal už mnoho literárních ocenění.

  Mé zamyšlení nad tím, jaké okolnosti v devadesátých letech ovlivnily představu o ideálu ženské krásy, zahrnuje vlastně také špetku sebehodnocení i mateřského nadhledu. Jako maminka malé slečny se hrozím představy, že by se mé dítě někdy mohlo nechat svést na cestu sebeklamu a zvrhlé manipulace. Panenky Barbie se svým vosím pasem a dlouhatánskýma nohama už dávno převálcovaly  macaté (přitom proporčně mnohem více se pravdě podobající) mrkací panny, se kterými jsem si hrávala já. Televizní pořady pro děti jsou plné barevných, anorekticky vyhlížejících krasavic a všechny tyto Winxky, Monsterky  a jiné příšerky masírují mozečky děvčátkům už pěkně odmala…Pečlivě vystylované celebritky dnešní doby jsou daným způsobem různě krásné, ale právě tímto zároveň také krásně stejné. Někdy se vzorem in/out vnímání světa i sebe samotných stávají samy maminky, fungující jako módní policie víc než jako matky. Jak citlivé a ovlivnitelné dívky během dospívání  mohou být jsem měla možnost sledovat kdysi i já ve svém bezprostředním okolí. Mé čtrnáctileté kamarádce na konkurzu modelek kdysi pochválili nádhernou tvář, ale kvůli menšímu vzrůstu a silnějším (podle mě normálním) stehnům ji stejně vyřadili. A toto u ní tehdy nejspíš nastartovalo vlnu nezdravého hubnutí, které vyústilo v dlouholeté problémy s anorexií.

Jak se vám líbí Isabelle Caro?

  V devadesátých letech, tedy v době největší slávy románové trojice Vanii, Cyrille a Jess, navíc západní společnost jaksi revoltovala proti konzumnímu způsobu života třeba také vědomým vzýváním ideálu hubenosti jako protikladu k nasycenosti, konformní plnosti společnosti, symbolizované silným, plným tělem. Tzv. „heroin chic“ tehdy proslavila hlavně Britka Kate Moss, nezdravě vypadající vyzáblina s kruhy pod očima, známá také svými drogovými úlety. Ještě dnes ve věku kolem 40 let prý váží přibližně 45 kg, což je pro srovnání při jejích 168 cm o 16 kg méně než u stejně vysoké krasavice Beyoncé. Jiné modelky však nezdravému životnímu stylu nebo přímo anorexii podlehly, známý je příklad modelky Isabelle Caro, která ve svých 28 letech zemřela v roce 2010. Mezi „nepřiznané“ anorektičky bulvár řadí také např. Angelinu Jolie, Keiru Kneightly nebo českou miss Elišku Bučkovou. Také případy úmrtí modelek ve spojení s užíváním drog zmiňují bulvární časopisy poměrně často. V roce 2014 například zemřela pětadvacetiletá modelka a dcera britského hudebníka Geldofa na předávkování heroinem. Byla matkou dvou dětí.

Kate Moss byla v 90. letech tváří 
značky Calvin Klein.

Toto všechno bych sem nejspíš nenapsala a nemohla své dceři říct, pokud bych si nepřečetla knihu jako tu o Wire Girls. Zajímala jsem se vždycky spíše o knížky než o módu a všechny výše uvedené podrobnosti o modelkách jsem nevěděla. Teď o nich vím a jsem ráda za to, že jsem poznala tyto nové informace. Jsem ráda, že existují knihy, které dětem zprostředkovávají dobrý pohled na věc, varují je nenápadně a podprahově skrze příběh. Příběhy jsou velmi důležité, protože jsou názorné, pochopitelné a uvěřitelné. Miliónkrát lepší než spousty rad a pouček, kterými děti zbytečně zahlcujeme.
Komu je to stále málo, může si třeba ještě pustit písničku Heroine Chic od kapely My Dying Bride...

Nehodnotím tuto knihu jako nějaký literární skvost, nýbrž pro její obsah. Její téma je důležité a forma je přístupná těm, kterým je poselství knihy nejvíc užitečné, tedy mladým slečnám. Získává ode mě 10 bodů z deseti. 

V recenzi jsou použity obrázky z běžně dostupných veřejných zdrojů a informace z internetových bulvárních periodik (http://www.blesk.cz ;http://revue.idnes.cz; http://ona.idnes.cz/).